28. listopadu 2016

Moje vánoční přípravy


Jak jsem vám už psala v minulém příspěvku co jsem dělala poslední dobou, byla jsem u babičky na víkend, kde jsme vyráběly vánoční věnečky na dveře a adventní věnce.

S babičkou jsem začala vyrábět věnce asi 4 roky zpět, kdy mě to babička naučila. Stačí k tomu jen větvičky, drátek a ozdoby.

Moje babička Říčanská je šíleně kreativní člověk. Dokáže si snad vyrobit, zpravit, uvařit upéct úplně všechno a jednou z těch věcí jsou právě vánoční věnce.

Můj víkend začal v 6 ráno, když jsem se probudila. Nevím, co to bylo za den, že jsem nemohla spát a probudila se tak brzy, ale zaručeně to byla moje noční můra. Mamka v ten den jela okolo páté ráno do Německa s babičkou Pražskou na vánoční nákupy.

Táta s bráchou byli doma, tak jsem jim udělala čaj a dozdobila perníčky. Nebylo to na moc dlouho, takže jsem po půl hodince sepsala, co všechno mám vzít k babičce a samozřejmě, že jsem na něco zase zapomněla. Začínám mít všeho nad hlavu, takže si už píšu do Diáře!


Když jsem přijela k babičce, čekalo mě školení, že mám nosit teplé ponožky. Jako vždy, ale mě to školení nevadí. Naopak už to dopředu vím, ale líbí se mi, jak se babička stará. Babiček a dědečků by si měl člověk vážit stejně, jako maminek a tatínků. Jsou to lidi, kteří vás mají rádi takový, jací jste a nesnaží se vás ponižovat, ba naopak vás podporují a milují. Stane se, že člověk nemá tolik štěstí, a to je mi moc líto, protože každý si takové prarodiče zaslouží. Pokud není nevděčný, zlý, feťák, nebo zloděj. Tedy tím chci říct, pokud nijak neublíží rodičům a prarodičům. Ať už psychicky, nebo nedej bože fyzicky.
(Naše číča si evidentně moc věnečky neužívá ☺)

Já osobně si svých babiček a dědy nesmírně vážím a miluji je celým svým srdcem. Vím, že jsem jim párkrát ublížila, nadávala na ně, stěžovala si nebo měla puberťácké výlevy, ale nikdy bych na ně nedala dopustit. I když si s někým rozumím méně a s někým více, v mém srdci jsou na tom všichni stejně.

No pokračuju...

Poté jsem babičce pomáhala v kuchyni a babička mě naučila chlupatý knedíky. Miluju chlupatý knedlíky a babička umí nejlepší. A já teď taky. Babča k tomu přidala ještě masíčko, které já moc nemusím, ale s knedlíkama bylo super. Když tam zrovna nebylo tučný.

Odpoledne jsme chtěly jít na procházku. Děda spal a pak sekal dříví, tak jsme s babičkou neměly co dělat. Já mám ráda okolí, kde babička s dědou bydlí a ráda se tam procházím, takže jsem chtěla zavítat do lesa, ale bohužel tam byly kančí hony (doufám, že žádné prasátko nechytli), takže jsme tam nemohli. Ale to nám nevadilo, protože jsme si našli jinou cestičku.

Navečer jsem se konečně pustila do Vánočních a adventních věnců a jsem s nimi moc spokojená. Usušila jsem si pomeranče a babička mandarinky a jablíčka, takže bylo dost přírodních ozdobiček.





Kvalita nic moc, ale alespoň nějakou představu máte, Mám nějaký porouchaný telefon či co. Ale určitě vám je ještě nafotím.

Druhý den s babičkou jsme šly konečně do lesa na delší procházku. Sice už tam není takový podzim jako byl na začátku listopadu, ale pořád je plný barev a krásy :)

Před obědem jsme jely nakoupit a já se stavila v Bille, jestli nemají ty plyšáčky za Billa body, ale ty zmetci je neměly, takže zase nic!! Chtěla bych tu plyšovou dýni pro moji holčičku do USA, ale nějak na ni nemám štěstí sakryš.

No a po obědě jsme se šly ještě jednou projít, a pak domu ☹ Nemám ráda tenhle Pražský, městský život a ani si ho do budoucna moc nepředstavuji. Raději bych bydlela někde na dědině blízko lesa.

Doma normálka. Táta s bráchou na hokeji a máma tentokrát doma. Ani už nevím, co dělala. Myslím, že koukala na film a zdobila zbytek perníků.

Snad jste si užili víkend stejně jako já a doufám, že vám začátek týdne začal lépe, než mě. Jelikož jsem celé odpoledne strávila na pracáku se strašně nepříjemnou ženskou, která má pravděpodobně mindráky.